Listen to Episode

Read Episode Transcript

Je čtvrtej k 16. odrezna, poslucháte speciál studia N-T9 těk svoboda. Dnes o tom je stli českou společností hejbenená vyst. Pročně někdy tak těžke najít společnou rzeč. Co nás vedek to může si svoje frustrace vybijíme na slapších a jak vypadá miso gyné je počesku? O tom na knížním festivalu v Ostravě debatovali pravněčka odboráška a autorka kníhy prot jsme tak naštvané sharka Humphrey, z mocněnky někdy prolycka prava Klarašimáčkova, Laurinčíkova a Novináš a autorkníhy byli jsme to vždycky Philiptitlbach. Vesstudiu n-vám teď přinášíme záznam debaty. Witám vás na debatě 1 na Stage Voices of Freedom a 1 na kýžním festivalu V Ostravě. Já jsem mítek svoboda a dneska vás bude pro váze debatovu na tema hýbenčeskou společností nenávist. Hostka mě debatý deniků ensou, pravněčka odboráška a autorka kníhy prot jsme tak naštvané sharka Humphrey, dobrý den. Dobrý den. Pozvání taky přijeláme smeradí, že ho přijelá vládní z mocněnky někdy prolycka prava Klarašimáčkova, Laurinčíkova, dobrý den, vítejte. A hosteme taky Novinář, deniků, N-ModeRator, autorkníhy byli jsme to vždycky Philiptitlbach. Díky mám, že ste přišli i vám samodřejmě o te přeňeší otázka na začátek. Na vás všechný poprosím vásov krátší orpovět. Jak víra z ně českou společnostký hýbenenávist? Šarko. Podle mě víra z ně a to jak v pozitivním, nebo v pozitivním. Jako v tom slovas myslů, že nenávist může být motivátorému přítích v konů. Tak tom opačném slovas myslů, že některé věci neděláme protože se bujeme nebo to nenávisto čekáváme. Díky, poprosím vás hýzmocnky ně. Dobrý den, já se připujuji obávám se, že také vhodně víra z ně. A to nejnom brámci široké veřejnosti, ale kdo jsme měli možnost sledovat dění v Poslonecké s němovně tak i vlastně. Na těch tomí stech pada i víroky, které jsou nenávist na které jsou pomyčali zůjcí, které do společnosti posilají předsudky a vlastně i vysilají signáři, očité předsudičné násili na tajverbalní úrovně je normou a to si myslím, že hrozně nebezpečné. A je učitě strášně vůležité, to mu to té matu věnovat dobrou pozornost a hledat cesty, jak vlastně stavit nějaké hranice všichření nenávistý vespolečnosti. Děkuji vám Filipé. Já jsou lásím zdám, máme že víra zně zároveň. Musím dodažité velmi individuální věc a záleží z jakého pohodu se na to diváme, to zmrážitá intensyta je různa. Pokud jsem člově, který systématický aběžně za žívá ustraky, pokud jsem z nějaké marginalizované skupiny. Tak jsem mné to něco co extremně ovlivně můj život a neustále to vnímam a neustále mi do přináší do nějakého stresu, do nějakého strachu. Pokud jsem na to divám zpozice, že kdyme pre velikovaného člověká, člověká, který je socialně zaještění, který nepadří do nějaké významnější skupiny, proti, které jsou na mýřené nějaké nálady, nenávistné a tak dálo. Tak to pro mě nemusí by prostě zastak intensyvní a trvo to nemusím vním mát jako svý velký problém. A druhá věci ještě se na to koukáme z nějakého globalního pohledu, kdy se podíváme většinujte tak směrem na východ od nás, do těch států jako je Rusko-Czechensko, je Slovensko-Třeba Polsko, tak tam tané návist, zoběktyvního poledu a svě větší nebo jen něčeho někou intensyvnější, kdy se podíváme na zápat, tak tam už pravně můžná panilo urenciková, potom dokáže porovnat, je to jako líbc zabezpečený, aby se toho hlené dělo a zároveň čím demokratičíší a čím liberalníší ten státě, kýme mýn se ta nenávist děje, to je vělecky pormíně ne, takže jad to vidím tak lo rozvrstveně různě. Rozuměm, děkuji vám závodpovědě, paníši máčkovala urenciková, my jsme tady bavíme o nenávistě, což je takový pojem, který může hapat velkáždý velmi různě, takže bylo polemně dobrý, se než vůlasně to, čem se bavíme, já jsem se to tady vypsal, termílem hate speech, se rozumí veřejný proje, který podnětsuje, propaguje nebo osprevedoňuje nenávist vůči jednotlivcu, nebo skupinám osob, a to na základě příslušnosti kůčitému pohlaví, národnosti, náboženskému, vyznání etniku, nebo seksuální orientacit, bo jeden tyte. Tohle nějaká obecná definice, zároveň vní jsou konkrétní lidi. Koho konkrétně se hate speech v česku nejčastějí týká výme to, rozvít je, já předpokávám, že u etnických menčí dobrů Romové, jak je to dál? Tak, vlastně nenávistné komentáře hate speech, nenávistné projevy v tom veřejném prostoru, vlastně terčem, těchto projevů jsou určitě častějí ženy nešmůři, to znamená ženy jako takové, podom velmi často lidé se z dravotním postižením, také určitě prchlíci, nebo skupiná lidi, který tedy majní a kimegrantský původostávají se jsem na uzimyčeské republicy z nejrůzniších duvodů, taktež už změniovaný zástupcí, týká výmšin, a samozřejmě pohužel, a tady na vážu na kolegu skupiná, která je terčem předsudičného násili výrazně často jsou také LGBT-yku plaslydé a to jak na úrovně návistních projevů verbalní hate speech, tak iná úrovně hate crime to znamená nějaké v násilného hování, které má často krát i tresně právní rozměry. Děkuje vám za to odpovědť, vyste vlastně zmíněla úkoprvní věc řeženy jsou vlastně časkéj obětmy, šarko já bry citovatéok. Pokud k někomu čině čemu cítím silní despekt, a reaguj, agresivně, také to vždycky z námka pocitu nejsto ty s labosti a vlastní nehodnoty. To řekl na rádiu vej v psychiatrička, psycholožka, daná holubova, nenám vysné projevý míří na ženy. To jsme se tady jasně řeklý, my soginuje všudeplno. Proč některý můži a možná nejen můži, nenávidí ženy. Sous labí a nejistí, jak říká dalek z psycholožka? Nepochěbně některý ano. V té obecní šíroveně bych řeklažitový prývá nejspíšě a spocitu, jakého si ohorožení vlastních nereflektovaných privilegí. Pokud seba výme o tom, že může jako skupiná jsou nositeli učitý prývěl. Pakehle důležité vědět, že každý jediné cta prývělegi a nevní má stejně, nebo z nich ani stejně neprofituje. A věchvěli, kdy já jako osoba nemám poci, kže bybym. A juš můj děnder nebo třeba moja byla barva pletě. Byla nějaký zbusovým jako by výhodná. A neuvědujeme se o tom neprzemíšlim, to nereflektuj to. Pakehle důležité vědět, kdy příslušním nebo příslušnice marginalizovaná skupiny mluví o tom, že vlastně tady to výhodu nema. A jakým způsobem to na ně dopadá, z čím se v tom připadě se tkávají. Pakehle asi s nadné mík podsyt, že mě to nějakého hohožu. Žemně tady někdo ataku je z toho, že jsem vlastně jako nějaké zbusov zvýhodněn. Przez to, že je to zvýhodnění jako neciítím. Takže je to je učitě jedna věc, která je taková jako v takové nevěřčené rověně. A pak samozřejmě celáředa konkrétních lidí, se může byt řeba cítit ohorožená nebo omezená i třeba něčím na co nejsozvyklá. Idyž bychom se podívali na ty úplně jako nejméně a se závažné věci. Tak je nám třeba měníci se standardy o toho, co očekáváme na příklad od partnerů v partnerském se užití. Opruditomu, co se třeba očekávalov generacích našich rodíčů. Už můžo vyvolat, jak si podsytně a ke nespokuje, no s tím, co se v úvodských poměchce. Gdyž se k tomu předání, jaký Venkovní, třeba stressor, problémy v práci a podobně pak tomu, že může vlastně skalovat, třeba idotekové formy realizace. Toho my jsou být ní ho smíšlení nebo cítění, jako je třeba domáci na seri. Zastaděku, za to odpovět, zájívám je pro lidi, který opravdu a třeba těch je hodně. Mémo koli, vmé bublině, který se neuvědomují to, že být žená znamená nemít nějaké privilegiu, který tomu nevěří nebo, který to popírají v nějaké maximálizace toho. Mohla byste přibřížit, jak vypadám misoginy počesku v nějaké každorenozci. Jako z čím se to vynosnit, jak se lozometr, ale něj z čím se potíka i ženy v české společenozci. Gdyž bych to, že je kla jinaká se omlovám za svou hlasovou indispozici, tak aby nemělo děváct vopocit, že tady cúcám bombou, nejakost nemudstikním, tak je to z důvodu na chlazení. Žbych to vzala velmi jako jednoduše, tak užem se očekáva automatické žibnou matky v životě. Což na to mnení jako bynit špatného, princípelně, ale za prvé se to očekáva jako automatické jako poslání, které každáže na chce a musí realizvat, nevodne faktu někdy imusí, když je koby nechce. Za druhé je to pěček, které je u nás, nebo závazek, které u nás jako jak si verbalně kladen nějaký jako víznám, ale realně je to prostě strášně podhodnocení aspektlické činosti, jako ekonomický sociálně. A zatřeji je to skarak, jako realně, to v něco podřádného podřádná činost, byť si jako na medože můžeme oslavovat nebo na den matek, jak je to jako užesný a je to důležitý. A zatřeji se očekáva, že to ženě jako by nalainuje celý život, že vzdělání, pracovní volby, životní volby, jako toho je se buda nebo nebo nebo nebo detřeba žíc můžem. Tak vlastně všechný mají byd jako ovládání, tím že vlastně stejně jednou budeme matka, a tak je jako úplně jedno na jako už kulubrěch, když je to úplně jedno jako byru mít práci, stejně budu na tłumáterskou a hlavně, aby si někoho vzala, aby nebyla sama. A tak dále, a tak dále. A vynokdy, že se vám to promítá vlastně de facto vrdná roziní do takového souborka, sdudejních méně čivíce zásadních nebo závažných a vyrazných projevů. Tak je to vlastně jako taková konstantní mikroagresa, která zžen dělá jenom o něco malovíce než se uchodíci inkubátory. Ok, a pak vlastně dojde teda věku, nebo žený dojde věku, kdy se zaspotikají z Ageismem. Vlastně to vlastně tam není moment, kdyby to můle čelé. Děkuji, aniž byste tady byly od toho na světě i tady, abyste chápali pohnutky lidí, který jsou nenávický, tak zajímáme to je strého poledov filipe. Proč k vír lidé podle tebe, stvoují skušelstě, zaživají ustreky. Proč je to skupiná lidí, vlastně dosmožná i dosnesou rodá, jau skupiná lidí, která by si vlastně vlastně vlastně vlastně znerozumněla, která se k k vír lidem staví i s nenávistí. Myslensit, že to má několikrovým. První rověna je, že to vycházdí z historie. K vír lidí dětsky stály na ukraje společnosti, kdy se podíváme stovky, stovky, stovky lec pátky, vždytsky stály na ukraje společnosti byly kriminalizovani a rocala inedávno v Československu páhali se na nich různé zločiny, a tu už to bylo v koncentračních tábor, a je to jedná vzmarginalizovaných jak se skupinostrakezovaných skupy, která se těko cíleně vyhledávala jako něco zvlášní, jako něco dívného. Vám velmi závavní slovo k vír, tak možná podměvysit, leďže slovo k vír pochází za 16. století za stary angličtiny a znamenálo něco co je dívné, co je podívné, co je zvlášní. Tak tím už dávat na lepku nějakým lidem, neskáto právě k víli, tě používají sami na sebe, protože to slovo vzali se mantického otočili z něnili můví znam, o na lepkovali tak sami sebe a tím vzali tím ostatním tu na lepku. Tak jako když neská osobi je říkaj gejove v buziku. Takže se to říkáme zároveň, protože se snažíme sebrat to, co je pod tím. Ten to nená vysknou, to stě negativní konota. A když se rastou k tím ústrikům, tak vzpomeníme se na československou, vzpomeníme se na brici iněkce, který doktori dávali zejmena můžům, gay můžům, protože se u nich snažili změnit seksuolit, ukazujem obrazky můžů, to znamená oběkty a traktivity, do toho jim píchli iněkci, za který bym bylo strášný špatně zvrácili a snažili se v nich vyvolat v tom moscu, aby to pro něj bylo něco odporníil. Taky hle věci se tady děli, když použité v české společnosti slovo homoseksualné budej, takto iným slovy znamená, pokoto používáte, tě jsme jsou tom, mě můchrmi dávno bavali v rámce ve autování jakoba Jankta, cože fodbalista, velmi z nami nezkarny nejvrchalovější, nejelitnější fodbalista sportovéc, který se ve autovále jako gay, které všech stranka globalních časotbysů, novin a tak dal, mě protože by byl gay, ale právě protože očekáváme, že v prostředí fodbalů, v prostředí toksické masculny ty bude u ty chlapy, který tak, jak se je představujeme, když se řeklame tady ženík rogejné bude homoseksual, tak v tom vydíme trochu z ženčtilozt. My uchorím tím nevazovím, i na to, že byděž jenuje něco špatný, o nějakém můžeže z ženčtili, tak tím říkáme, že citliví, žema emoce, a to je špatně, to nechcem, aby před se může byl z ženčtili. To znamená, že moc nechcem, a ně té emoce od těj ženěk, který přeje zvlášní, že ženou nálepkujeme může a myslím, a tím je to špatný, ho, jak ty byl ženy byl i špatně. Takže už jenom těchle malé konota, to, že si nedáváme ty bózno, tak to neříkáme protože se k cemen někoho urazit tím, jaké je, ale že si myslíme, že tohle slovou urazí, protože před se takové jednéch cebejte, takže zase. Jako vní máme to pořád jako odlišnost, tekuly děkterí jsou jiní nešmi, jakýly děkterí, a my ucharem v Česku, je to volejme zajímaví, že ho ně se můví o tolerantní společnosti a ratnovím o respektu, protože když někoho tolerujeme také to trochu naš povíšenecký postoj. Jakdyž tebe tolerujú, tak to znamená, že já jsem ten kdo rozhoduje o tomi slytě jsem patříš, když někoho respektujiu takovní mám jekolickou bytost, která je mě úplně stejně rovna. Takže tom leje třeba Česká společnosti myslím podmíněně tolerantní, současné době, to znamená, že my vás tolerujeme žijte kriminalizovat vás, nebudeme ale moc se neukázujte vespolečnosti. Možné dělijte svoje prajde, jako nedršte se za ruce, moc se nedavijte pusě to hnosný, ale jakože nebojte naši jsou seda, ale jako bude jsme to lehantní země. To je trošku takový český postoj, který vychází pravesty historie, pravesty hnegatívní konotací jednutlivých slov a tak dal. Tože to vlastně neprzežita něká historická zažidost. To co stát popsao, který tak myš máš, jak se v tom žije, respektive tam se tě na to, jste se se tkavaš neavistnými komentáři. Jeste to je něco, co tě ma tří do životá. Tak to výšt dám, který se říkětšteš můj tvětra a říkáš. Co to je? Co týtla spíšou? Já už se ne naštivávám, protože se jste mě to zvyklé. Dějte to? Tak se tkavám se z komentáři, že buzaran tá posluchat nebudu že by těli do plínu, že bych se ryměl ukázovat, že bych gotovném jomluvit, že bym měl jelé zabít, mám kamarády, po kterých flushou na ulyce i v praze, který se zdábit anonym ním velkým liberalním jste. Bět to běžná vět, se kterou se část kví lidí se tkava, zvlášt lidi, který jsou v nějak vyraznější nebo růvědět, nebo jsou nejak společenské eksponovaniejší. A neopotom lidi, který nezapadají do ještě do jiných škatůlek. To znamená lidi, který se třeba výstrzenějí oblikají, nebo nějakým způsobem luví, vyměkají se nějakým zůzem, to můstandardu nebo to, co očekálano, to slušného, očekha slušného člověka, který předsté na sabdemoce koneupozorňuje. Tis to ubero tím, že se zvyknul? No? Co tě zbejva? Je to dobrý, se na to lo je zvyknul? No, není. Ale je to obraná reakce? Nie, paní zmoct... Je ono pochce, že je to tak řekně? No, ja necham luvit dame. Jo, no, mě to tříš za ima, paní zmoctenkě ně, v filipríká jsem se na to zvyknul, zvykost jsem se na věci, který hohodně z nás, stadev tom sále, by je konc špatně se z nich spí před poklánam. Co by měl člověk v česku, který zažívá nena byst kůli tomu kým je, dělat? Na kô se má obrátit, jak to má idealně řešit? Tak těch větší, které potřeba udělat je celářada, jednak musíme začít měnit legislatyvu, takové opravdu, všechny celá společnost a všechny zranitelná skupinem jen jelé stejnou ochránu na úrovní tresný legislatyvě a tady nezprostě doprřesil nězajíštěná není právě, trzeba vůči lidem ze zdravotními hendiképe, nebo i vůči LGBTQ plus lidem, ten skutečně přístup je nedostateční vesmyslu, které robné tresný ochrany a vymáme jednu opravdu znejslapších ochrán in a úrovní tresný hozákoní, kovrám cicele Evropia, to je potřeba změnit, takže na tej úrovní systému je důležit měnit legislatyvu, a my na tomto už tedy opravdu spole pracujeme z menestrztvom z pravedlnosti se organizaceme jako je inyusticia, která je myslím českou špečkou v oblasti předcúrečného násili a tuž co do expertízy, jak právě systém proměnovat, jak měnit zákony, tak je co do kvality pomocy objetem předcúrečného násili, nebo násili znenávěsti, a tuž dohojc píčné pohýt krám, takže já tady takhle veřejně jim strášný moc děkuje za to, že to hlate má rozně objetavě a dlouhru objetlačí a sunou do popředí pozornosti politiků a my teď opravdu máme i početéme Morandum, které zpoľu uzavřelovícniž 20 organizací pravě s můjí podporou a z podporu menestrztvom z pravedlnosti a to memorandum jedno značně říká, že musíme změnit reztní zákonik a musíme měnit legislatyvu, tak a by ta ochrana byla prvšech nistejna a dostatečná aselnější neši to mudnes. Tak to jenom k systemu a legislatyvě, co se týká toho, co mohou dělat samodní lidek, který se stanout arčem utoků znenávěsti, kde učitě strášit vůležité snažice nezustat sám v té situaci to znamená obrátice pravě na organizacety pů inistíci a mají poradnují v stínu už tedy online potřeba jau vstudní formou poskytuji poradnictví a také pravní zastupování v rámci vlastně týskání, podo sažení nějaké efektivní pravní pomocy. To co se trpast na žíme, teď imě dělat za se opět na úrovně vlády, je to tak můžu říct, patřím tedy to šitší vládní o tímu, tak je třeba o nějaká osvětá vzdělávání, veřejnosti je tě už mladých lidí do spěli, lidí o tom co dělat, pak, když jsem světkem takového jednání a chování. Já si myslím, že málo kdo z nás, v této oblasti byl nějak vzděláván na škule nepotřeba i inými formami inu cestou. A běžím, že je většiná společnosti, nechce při hlížetomu, jak se děje bez právě, jak se děje bez právě, nezpravédunosti, jak soulede zraniování v těch na prostonej základnějších potřeba, a že by chom něvej se snažit být více, akce schopní, více připravění na to, že se takové situace ději a pokud jsme světky takového jednání chování, tak máme se pokusit něco udělat proto, aby ten dalí člověk právě sam nezustal. Takže my jsme tady připravěli i takové 10. toho co dělat pokud z takové situace, se ocitneme nejako příma objeď, ale jako někdo kdo je v roli světka. Chceme prostě tyto užčité principy a zásady šířit do veřejného prostoru do hromadné do právy domíst, kde se lidé vyskituji potkávají ve větších počtech, chceme, ale o tom, jak sechovat informovat třeba i pracovníky ve veřejných službách, těch třeba v souvyslosti jsou krajínou skutečně přibývá utoků právě ve veřejné hromadné do právě veřejných prostorech na příchodíš ukrainy. A já sama jsem byla v situaci, kdy jsem byla světkem takového utoků na měnku a malá dítifu utoků se velitou krajínci. A opravdu nikdo nevěděl od co dělat, a když se mišla za říčem autobusu, aby za volal policí a něco dělal tak zábou hryvéře, a že se zatím toho tolik neděje a že třeba ten panc utočí pozdějí vystoupí. A do tětři pamotů ten strašnej pocit, kdy jsem si řekovat co vlastně dělat, ten člověk byla agresivní, chřebný, agresivní a ostatní opravdu přihlíželé, ale nemyslím si, že bylo přijemné, nemyslím si, že bylo jedno, ale bylo zřejmé, že prostě nemáme ten nácvěk těch správních dobrých bezpečných reakcí a že někdy zustaneme sami skamejněli v té situaci a je to o tom, že prostě nemáme do sténformaci, a někdy jsme se vlastně a něj neučili co dělat, a co dělat bezpečně. Takže i v tomhle jsme slubychom chcieli, to teda má dalé, dalé více poslůvat do popředí pozornosti a právě třeba, je v té oblasti zvělávání o světy nás nějak posílet, to je schopnosti reagovat, ale zároveň reagovat bezpečně, tak aby chom tu situaci pomohli stabilizovat nikolif, to napětí ezkalovat, což je o nějakých zasadách, které určitě stojí za to lidem zvědomovat, a už teši věřejnosti nebo právě, třeba těmkdo pracuju veřejních službách. Takže, měl jsem se měl jsem, děkuje vám, vystemlu vám Memorandu, mluvila ste obvěce, který já vám naprosto věřím a vidím tu snahu, vyvaší práci. Ale kdy někrat se potom, co říkal, v Filip nevlastně napadlo, vystem vládní zmocněnky ně, z tematem vlastně vlých v navládů. Díme tomu, díme tomu, rozumím se mýt. Výmě to z různých zemí, kde je legalizované, jsou legalní snadky z týno polamních páru, že to je něco, co opravdu rovná práva. To rovná práva, i to mě nínálu ve spoještosti snížu, to nož v sebevráštům látších kvíry děj. Kdy někrat se přesevrátím, jak tomu hle tomu tématů, ale věto něco, co budete vládě, prostazovat, něco na co budete pláčit? Učitě, a no, já jsou můžrím je lidské, ale je zpozit se své funkce, jsem pro rovná práva opravdu všechny, ve všechno vlastě, kteří vota tudi, že pro manželství pro všechny, ten to svůj názora postuje říkám na hlas, to je vládě. A znažím se spolu pracovat z různým iniciativami, které se znaží, i oblední postoje mini parlamentů, kteř to agentě. A já jedno značně vládě do poručují manželství pro všechny podpořed, my jsme před pár měsíci, nebo vládě před pár měsíci, to to témá pro jednávala, a k manželství pro všechny videla neutralní stanověsko. Ono to není dost, ale je to je vlastně určitý malý posun, jak se k tomu to tématů stavěle předchozí vládě, aby si jsem odřímě přála, aby to stanověsko vlopozitivní. To chciříc, ale kteč skutečně to témá se bude posovat do parlamentů, a bude straště důležité tam opravdu na příc všechny síle, imuje jedalších kolegu, kolegů, kolegéní z nevládních organizací, abychom skutečně posíleli. To dobra je pobědomí parlamentu, o tom, že růvná právla nikomu neublížují na opaktu společnost za celou jí a poslují. My tady túle na hravku dáme podom do podkáztu, tak pak můžete jít za planem pre měrem a postit mu, protože to co říkal Filip, to bylo mohlo přesvětšet. Jakujuvám, zeptám se vás všech, zaměřme se teda na ty marginalizované skopili lidi. Proč, vysnit to vlastně říkaly, vyhlešte věme nova na začátku na koho nejčostějí music, hate speech, a vlastně často hate crimes. Tak jsou to prostě lidé z postižením, lidé, který mají míní práv, lidé na okrý svodí slapší, což je rozný zvlážní zituacen, nebo mě se to špatně chápé. A chcí se vás zeptat proč si frustraci, vybijíme na svapší, šarko. Já začnou šarky, a vlastně chám si to rozmyslat. Jikou. Teško bychom si je vybí, ale je na silníších. Tak na stejně silních. Proč si vůbec, jakom musíme vybět v nebo proč máme počmáme počit, že bychom si měli vybět frustracen a někom jenáme. Naši společnost, ta súčasná česká, tak jaký vní mám, je skrátka silně individualistická. Neži by hejt spíč, hejt krám, byly český specielit, to jako učitěná. Ale je naši společnosti vní mám jako absurdní. Prostatěn ne dostatek solidarity, nějaké schopnosti empate, a uvědomě ní si toho, že nej jsme jsou bory jedincůz o stří milokty, ale že jsme skrátka jako nějaký jako propojený organizmůz, že ta společnost je víc neši tom ten súčet těch lidí. A domní vám se, že tady má na to jako velký vly v porevoluční vývoj do 90. hledále. Nesem se tady takové jako post sociolistické post totalitní rezydom, odporuk, čemu kolit, co by jsme mohli mít poci děnák na rúšu naši individualní svobodu už jenom tím, že to třeba náznutí mít nějaké ochledy na jiné lidi. A to za se není české specyfikou, my o to, se bychom se podívali do večtěžky nebo dalé na východ, tak to tam vidíme taky v učité mýře. A domní vám se, že bez se, koto je toho nějaké o elementárního přijetí, poci tu, že prostě musíme byt k sobě, a spyní trošku jako ochledu plní, které z pohlou mohli nějak normálníko existovat, a jako společnost toho profitovat, takže bez toho se ani jako v těchto absurdně... To jsou jako postatě absurdní otázky, o jako, že my se tady musíme bavit v tom proč lidi nemají stajná práva proč se na někohu útočičestě i šnešnej najnáho, a bychom se jako tak lev vozovkách bolo by už jako ptárné musili, tak musíme vlastně zyskad nějaké typu city, a tu jsou náš to znate, ještě více jako elementární bázy, a pak samozřejmě i tohle on zdobře jsem holejko změni. Je otázku, jistli na to bude stáčit treba generační změna, myslím si, že není dobře a čekáte až se už česně mladí lidé jako do spělů, ale musíme na tom pracovat nějaké zbusovém cíleně. Já novice víc vítíme v tom, když tím častomně překvapí, jak tam lečí generace umíby nerespektuíci, khybí nám solidaritá říkášá, kášá, káhumfri, co jsem slyjte vy, paní zmostně iné. Tak já se vyslím, že postřehnout všechny tě jsou vyslosti vy, odčitě potřeba vlo trochu víc času než nezkámáme, ale já třeba jsem rozhodně zatížená, kterým co jsem tě vela přetím, my jsme v tého roly ocitla, ale potvřezuji to inej různější vyskúmy, a si ce to, že nás opravdu straším odsformu je to, v čem jsme sami ve roztli. A pak když je velká část z nás vidůstala v prostředí, které bylo homogení, kde diverizitá nějaká pestořstě, jedinečnost nebyla třeba hodnotou, která byla nějak positivní komunikována, nebo konceptřeba in nějak oslohována, tak spoustaz nás prostě mohla a pravdě porudně se tak dělou opravdu ve větší části naší společnosti, vidůstad prostě v podminká, kde právě hibelo, nějaké dobré hodnotové nastavení vůči, jedinyčnosti každého člověka vůči právům každého člověka. Ještě je rozhodně velmi důležité, co jsme zažívali sami na sobe if oblasti, našich vlastních potřepestli jsme v roztlivro děnácha, choděli do takových školek a škole, kde se někdo zajímal o to, jak se máme, jak se cítíme, co prošíváme, kde na naši individualitě záležilo, a byli jsme podporování, v tom, aby chombyli sami sebov, a nebo jistli jsme spíšbyli tlačení do účitích šablón, do účite unifikované normy. A co kolej, co bylo mimo tu normu, tak bylo třeba předmětem, nějaké kritiky, nebo někdy je opravdu přísných trestů. Takže myslím, že ta naše vlastní skušenost oprovské formuje, to je stevedůstáme v lidi, kterí jsou otevření pozitivně naladění sebe vědomí. Myslím, že má pro to velký smysl, pavice o tom, jak se, že v dětem a mladím lidem, tady české republice, jak můžeme výc podporit, aby možná roděny byli v měnčin stresu, aby rodíček, kteří potřebuji podporu i dostali ideálně z krze stát, a to nejenom foblastě, kteřeba nějaké dávkovej pomocí, ale jej od borných služep, když prochází, kteřeba nějakou těžkou životní situací. Je od ččitů, že témlo vyt je o tom, jak vypadá naše vzdělávání, veškolkách, veškolách, na strzetních fysokých školách. Jak tam takovým tématům, jako je právě, důše vní zdraví, hodnoty, postoje je věnová na cílená pozornost, a o slední poznámka, mám podřet neplatit o samozřímě absolutně, ale že lidé, kterým se než je dobré, kteří obtížně zvláda i svůj vlastně život. Tak obvěklene mývají kapacitů na to, děkasovat nějaký velký respekt zájem o ostatní a máí třeba i určitou niší frustrční tolerancy proto zvládatný různěší konflikty jinak, než třeba na silím agresí. Takže i zájem o to, jak se tady obecně, všem, že je něco, co za mě je dobrou prevencí, nějakého šíření nenavesty, protože ní dovedem jel byt podřečená něm nezáleží, že jeho práva, a potřeba jsou neviditelné a že to jedné prostředí, kde může samsebe projevět a třeba online prostředí a dělat z to skře, a nějaké utoky na kovou klifi nejhu. Děkuji vám, Filipé, stejna otázka. No, prác, zřeba je stejna otázka, ale zároveň si říkal a tím pod přemýšlíme a já jsem přemýšlo tak dlouho a dostázen se v myšlenkách tak daleko, že vůbec nevět na co mám odpoujíli. A já to si stáva, proci frustrace vybijíme na svabších. Týho zboje říká říká myšmáš, joho ono se to asi stane, že my toho napomstá. No, tak bude znova. Opsach, neforma. Ale myslím, že si malo seber reflexe první věc. Myslím, že si malo uvidomujeme, že jsme víc emocionální bytosti, ale mě nejí jsme racionální bytosti. Myslím, že jsme emocionální bytosti, který občas myslý. To znamená, že často necháme strnout a to ostatní tovní máme jako nějakými eracjonálními vlivy. A myslím, že dokut nebude existovat nebo působě dvelky tlak na normalizování, chování kde respektu je me všechny. Paks se budeme chovat tak jak nám to společnost umožný a společnost nám vneska umožnuje chovat se prostě hnusně k různým lidem by by je cinaní frustraci, a nejseme za to nějak společensky. Tež to se to vymáha vlastně, když se tak chová. Teď to normalizované, prostě to v porádku, tak se to očekává. Za moje problému můženě kdo jiný, to je nejdu důší řešení. Podíme se teda situaci z Ukraínou, máme teda lidi, které přechaí zválky. Myslím, že hodně z nási neumím vředstavit jak šíle na situaci to je. Obrovská tragedie, neskutečná lidská tragedie. A myslím naší frustraci, z toho, že jsou třeba vyšíceny. Vybijíme na těch, který jsem přijeli. My přikáme, že majdraha auta. Samozřejmě, že majdraha auta, kde by byl bohate, které majdraha auta strěleme na barák, tak ve zmoto drahý autovež kremá je tak a je do preč. Myslím, že teda prosto je ko logických hování. Nebo říkáme, jak tože jsou tady mladí klucy, proč nebojuju. Ptám se já jsem sebe šelbych bojovat, kdyby někdo napadl mojí zemi. Nevzalbych můjí rodinu můjí malou se, a neodil bych preč nezakrániu lám krak. Neho jsou to velký morálny otáz, který se v velmi dobré hodnotěj zvynku. Szena ních můžu velejt svoji frustraci, a už mnohem tě ší je přímout kredický sám sebe a říc si hele. Za ty vysoký ceny může putín. Diktátor, který tam rozpoutal agresivní odpornou hnoesnou válku proti svrchovaný zami, který věhání lidi, zabíci velisty, nechává z neužívat ženy, zabět děti a tak dál. A já se musím prostě hod postavit na nějakou stranu, která mě téště druhávěc, promění vsofka, myšmáš. Když mám přemejšlet na dynímy rámci, svýho jednáň, tak ten muzek běre prostě žere energi. Já musím překopat svoje hodnoty, já se musím říc ok, já asi teda musím z něčeho upostit, musím nad tím po přemejšlet, se žere my to energi a muzek nechce přemejšlet. Pro měj mnohem jednuší, zostat v tom svým kolečku, říci, oni za to můžou, oni za to můžou, jsou to kreté, nije přijeli jsem trené mají co dělat, musíme vymějít vládů, má malo idla. Ale bohu žel ten problém měm mnohem jako bohoru ší nebo vrastev na tější a bohu žel vede ještě nikam dal, a těžko se vybyjí frustraci na putinový, protože bůhu vykde, někde v jakým bunkru prostě se tam skovava. To sami vůček výrlidem, zase když to vezmu tožku se extrémujo, neznam žádnou z totalitní zemi, která by byla přátelska o kmenčinám. Nexisto je na světě žádná, čím konservativnější ta zemně je, čím víc vyžaduje ideologický, jak jako podhoby od těch lidí, kdyby se nějak hovali, čím tradicionálisty čtější ta zemně je, čím hůž se mají lidě, který jsou individuality, čím hůž se mají lidě, který jsou vírazní, který jsou něčím odlišní od tenor, která je nastavená, která je to, co se od té politik je očekává, můžem politik je jako tě spoláčnosti. Čím liberálnější, čím demokratičnější je zemně, čím větším možnost máte se prosazovat, čím rovnější máte, půrmým, ke čím své dárnější tyle děsohu, tak tím líp se po tom, že nenom menčinám, a nejenom menčinám. Zatřeba víme ožená, které tak je zvláštní, všem, to je zpravní slovou, by se bavíme ožená aležený většinám na planetě. My jsme dlouhy staleti marginalizovali většinu. My může, a to je myslím také seberaflektyvní. My může bychom to měli říct, a děmě se, když se s šarka vlastně kývala, a a na to kývo také, že to dělají lidi, který jsou nejistí, samozřejmě, že jsme si nejistí, protože my jsme byly v mocenských vlivových, nejvěších patrech politiky podíc rostimovní kolegitám hlapu, klié tam žen, když se na vedoucí pozice, kolegitám hlapu, když se dříme ty pozice nepostíme tam nikoho a teď na jednou přído řenský a zašnu věřvávat ale my chce mít stejný podmýnky. A inže to pro nás chlapy znamená, že ta sou tiež o to vysoký postaveně nenud dvakrárvický konkurentu, že tam z řenský a já se musím, aby se upletněl, tak musím byly mnohem lepší, tak musím byly mnohem zdělánější, tak musím ukáza, že mám opravdu tý schopnosti. Tuhle seberefleksy velmi těžky udělat, protože když si neudáš tak se těžě dobře, tě chceš status kvo, když status kvo, tak mám se můžem něvě výčí při ložitý dostace někám vejš, protože odmít mnoby tam vat. Táleskupy na, táleskupy na, táleskupy na, táleskupy na, a na jedno mám jednodohou cestu. Takže je za tím to, jak náročná, je seberefleksé. Vůrů situvat a možná už nám zpomal ruchází čas takže když skracujeme odpovědějeno, protože mě přidůl ležitý ty věci postěhnout. Vůrů situvat filozofa, má tě cibiká. Polemně ho dně zásadní věc, že klo se hrů se znam správy. To, jak o menšinách hovoříme a jak jsou záčeniování do věřejného diskorzu, má následně vliv inapraktická politická práva. Když na tím přemýšlíme, takže to je v típ, je názor, nikdy to tak není, jazyk má zásadní důležitou moc někoho velučovat a zbavovat příležitosti. Konent citace. Myslím, že to důležité přes to opravdu hodně lidí neuvědomuje a v ta otázka směřuje inato. Šárko uvědomuje mě si tohle, když pro nášímé nenávysná slova. I třeba za plenádo v típu a dož míří na kvýrlidě a na ženy nejkoukoliskupinou. Uvědomuje mi si, že máme vliv na život osob, na které utočíme. My a se myslím. Já se myslím, že si to neuvědomuje me dostatečně a neuvědomuje mi to ani mě je osobně jako řečníce a řečníce. Vy hvěle, když něco vidíme čteme na socialních sítích, když nejkou tady na dělaž, co na tom, že tedy vyhrožiu z nás silněním uřezním hlavy díceténo píšená internetu to není jako prvda. Ale bohužil si to nedostatečně závažnost vlastně třeba tady tých verbaních projevů. Nebo nebo teda internetové podoby uvědomují, třeba i organik, které by to měli řešit. Nej jenom policie, ale celkové zestrany veřejné moci, můžeme vidět učítou bagatelizace nebo necitlivou staryk těm to formám. To se teda trošku, jakom nění postupně bude to ještě dlouhá cesta, ale řekněme, že podobi tady těch to nená vystních projevů a neto lence, které mají verbaní formů, nebo online formů, nemá to formů jako v fyzického nás silí. Tak já to nebo vživotě, tak prostě máme ten densivní mad, ale za prve i těch lenci projevý ubrížují moho někoho zasáhnout a često zasáhuí. A za druhe to često býváno jako první stupy nekdejší eskalaci. Przidom jsme pravě na konci minulého roku zažili v těsné býskosti v Bratislavě to kamůžou tyhle ty v típky nenávystné komentářek, kamůžou dojí. To k vráždě dvou kvě lidí předkubejme tepláreniu v Bratislavě, mluvím o matušovy a jurajovy. My dvá filipesme bezprostředně bote vráždě tam jelý byli jsme přímo v klubu tepláreni, obad vásme toho děprožili, každý somoře mě z jených pozit. Jaký ten hletem strášní čin na tebe a další kvěr lidí má vliv, a dop tam se těrovnou jsou to 4 měsíce, můžeme musí reflektovat to znamená, jaký vliv měl na českou aslovenskou společnost, co jsme si z toho vzali. A pozopakujum kráti se nám čas děku. Teď to rychvánou. Iroly to těžky. Já když o tom té matu mluvím, o tom kvěr lidí, tak je to vám plní zůby. Já jsem vlastně naštvané, já do tohojit nechci, protože mě neustáleně kdo nůti obhájovat svojí existenci. A to hrozný, ale ten lezážité, kde jsme spolu byly byl proměn jako ekstremně formatyvní vesmyslů, že si moc dobro, jak jsme tam spolu se děli, měli jsme debatu z Monika, oto o dovou s uramánem samotným a tak dal. A než se zapotén stream, tak my, že reflektor Slovenský odiníku N, který to organizoval pár dní potychlo dnokrédní vráždě. Tak já jsem zauptal pro vzameho stují, cedule, na který byly napisy, vyště jaka limonáda, výno, kdy co stují, na tím byl napsa no litová, znežíkal to je dí vní, aby chom fakt reměl nějakou reklamu, ještě přítom streamu, říkal co tam je, a on říkal poděvěj se blíž. Takže se podíval blíž, a to bylo prostřílený těma kulka, mákterý měžili dojech těl. A asi zadece sekund začel ten stream, a já jsem jomluvit, z to u Monika, a tak dal. To je tak nejkod to je to se těžko popisuje, ale když sté 20 čísel od prostřílený ta bude uleknéná vystí, který měžili do nikogojenom za to, který měžili se nardil. Když se hodinu bavíte o tom, jaký tomá vliv na společnost, a vysami to ještě nemůžete mít ani zblas pracovaný, když kolem je zdi černá do rávka, a motorky, který tam turu jov, aby chom se báli, protože vidíli o tý akci, kdy se neustálet koukáte s okna, a zestíte, že v pak máte strách v Bratislavě, jednom za to kimste, jednom za to, že musíte obhájout svých existenci, jednom za to, že musíte do kamery říkat, to není aukéj střílet lidě na ulyci, lidě který jsou mlačí nešia, který se tam šlienom bavit a vyšliven a stratili život. Tak to není dobré zážitek, a já jsem zestíli, že se bavili, že tam nohé mlečí, témak, kdy se dělání nějaké humor, ale on k tomu vede pokut je hnohsné, protože zranuje. Tak já jsem zestíli sechovam jinak, já jsem pár dní potom, byli jsme spolu v redakci Slovensky Udeníku N, já jsem měl na rozhovor do RTWS, do Slovensky Uveríno Pravního Rozlasu, a kolegně, jeva medela důhovou tašku, kterou měla se bohu, ve který měl nějaký věci, a znamo děl ten ženku mobil, abych stímy rychlosti můro zavlá taksíka odět tam, a monika to odová kolegně ze Slovensky Udeníku A pozorná taksy káre. Žíkám proč, ale na nohé někou to není peda brít, a nejž jako že peda vlastná odí, já jsem nejakost srolovat u tašku, jenom kli tomu, že byla prostě barevná. Já jsem se bal v tom klubu, kukazem zekolem sebe, já jsem za posociální sítě, kde byli tehity tak jsem začerat v ním matínak, před tím zéříkal tějím má gohara na nemní, co ok, aj civéle je frustraci, a tý vole, mám tady fotku, mám tady meno, vygdo se, vyvějaký reakci sítlím, zboz něko v celku lechce dohledatelný. Začnešto v ním matínak, kdy půrště tož kovokokníš u plnýblobosti, tože se ve forbalových šatnách neustářiká bozeranté bozyku a tak dál, takže budu se třeba sociologa zdenika sloburu, z kterém jsem mlůvé studio N, takohríkal hale kulitá retomu, tým ladí kluci, který jsou jení, který jsou kvír. Tak nejdu do vrechloví josportu, jde jsou výportní ksportovci, protože vý, že v tom prostředí budou muset prostě tnia kfungovat, protože výžě nebrou môz ríct, kým jsou, protože nebrou môz ríct život, takové, jaký se narodili, to znamená, že oni se poletou záchově, to tak zraní, že změní sůj život. Mě to tak zranílo, že jsem změněl svojechování, že jsem se uzavřel, že jsem začal za se nebit o tevrenej. Tohle to spůsobuje. A co to spůsobilo, že je společnostký? Jako je rozumíš mět vásme, obá, mě jsme tam byly a říkali jsme si to už není možný. Tohle musí něco udělat. Když tady vce bráždě dí kví lidi, to prostě musímít efekt na společnost, efekt na zákonodárce, to se mus, co se stalo? No, vidíste můvla, třeba o tom 10 pro lidi také se někdo potřeboje 10 pro to poletyce. Já jsem vláprosto jako zděšený a šekolenej z toho, že se nic nedělo, jako že nic a z pohusta politiku pogračovala v homofobný výrocích. Já jsem prostě čekal, že se všichni z toopnou došiku, všichni je stě poslancu su nezávědná senátorů a všichni, když kdykoliv něle nějaké homofobný víkřik, nebo se nepostavl je za jakokoliv menčinu. Já se strášně omlouvám za společnost, za svoji spolozod povědnost, jdu děláme všechno proto, aby se všichni lidi v týle společnosti nemuseli bát. Co se stalo? Níc? Tam prostě zemřili 2 lidi a mi děláme jako že tnid, pohodá, jedeme dal, nic se nejde, nicu to nějaký ni lidi prostě. Ale do prčizmy, že se jako všichni jsme, bo pakou často, já jsem mnou, že se jste, to nejde se šliveně nějakým rozor, ale jsme všichni vmenčině. Je to neuvydom, jak každý z nás je v nějaký menčině, někdo z nás se na rodí malé, někdo vysoké, někdo je z sosialně, jak si bohati rodiny dýme tom, finančně bohati rodiny, někdo je prostě s chudí rodiny, nemůž za tomatů, plátiku prostě nastartovanou inak, někdo je žiná, někdo je můžné, někdo je kvěr, někdo ne, někdo je spostišený, někdo ne, někdo je plesata, někdo ne. Všichni budeme stari, všichni prostě pokud, neumreme drživ. Seniori jsou, jako velmi často na okraje společnosti, nemají peníze, nemají kontakty, nemají sociální zázami, a tak dálo všichni v týmenčině budeme pokud ze starneme, a pokud se nám nepodarží na schromáždět takové sociální oklukterý nám pomůže, a tolik peněz, abychom v klidu prostě dožili na život, a budeme žít v tomty zrespektu. Myslím, že často neuvědomuje, že se to týká nás všech nevominy malně jednou bude. Takže, abych tě opověděl na to otázku, můl se ještím do dlouhý, myslím, že ta reakce politiků, zéme na politiku, protože hryba fakt v tom na trípadě smrdí odhlavy, a myslím, že bychom si to měli jako naprosto jasně říct, že každý politik, který se vůčitomu nevěme zel, nebo něco, proto neudělal mázmě, takže se vůčitomu nevětě. Mázměho poledu krev na rukou, každý, a ten, kdo byl ještě homofobní tak oto víc, a má tůl způzupovynost upeně jasnou nejakým kolev takovým lečinu. Takže ta reakce polémí vám na prosto nerozdotečná, jak společenský, tak politický, nejenu na Slovensku alej v česku. Děkuv, za to odpouvět vyskdych těl reakovat, pění mosněké, nebo se mi to zdálo, můžete nerat to říká malé krat, ce, děkuv. Urdčitě byť to rozvětěžky, protože to, co vele vžekal tak bylo strášně silný, a já stím jsou z ním. Já si myslím, že dokuč, kdokoliv naší společnosti bude mít stráchy tím kímě, tak nezmímme přestat pracovat na tom oběse naše společnost, opravdu uzdravéla, protože ta bolest, kterou já nějakým spůzovem cítím, stalo, co se stalo tak nezmím být bolestí nějaké skupiny naší společnosti, to musí byt bolest nás vše, a my všichni se musíme snažit pracovat na tom oběse podobné tragedě už nikdy nemuselé opakovat. Já jsou hlasím s tím, že politici a všichni kdo oblivnou i vlastně veřejné mění postoje společnosti, tím, že jsou veřejné prostoru vidět, slyšet tak nezmím v těch to situacích byt po tichu musí se jasně vymézit musí, ale potom také začít pracovat na tom obě tý příčené toho proč násili se děje a proč i samosobelac v grivnímá bezhraniczně tak, aby tý příčené jsme v problubili schopniny jak postopně prouměňovat. Já se chcínom malička to zastat, jsou hlasím s tím, že tady akce nelebit plošná a mnohem bětší, ale vím, že třeba na velkém schromážniny na václovském náměstí vystupovoliny kterí před seda se nátu ministrbní trasevy mezel policijní prezident. Tě všichni opravdu slybovali, že se tematu předcudečného násili budou věnovat, distancovat, jako jasně dávali na jivo, nějakou spolu úšel z tím, čemu došlo v pratislavě, nechcíla bych jenom pa užalyzovat, to jsme jsme služit, že to všem bylo jedno a nikdo se nevějáčer. Párno, že vás přeštou stalo se to stalo se nějaký realiz, že to rozmičel se to dole. To lef, to lef fakt malo. Poukázat na to, že takový některé se našli, ale zůhlasím, že to bylo málo a že bylo skvěla, jak debe skutečně se celá vláda, celá poslonec kásně můna dokázala vět, že tě hasně slyně postojově hodnoutové svámano. Vciříc, že některé konkrétní vět si se opravdu ději, my teď skutečně se podkáváme, se spravidelnosti a s inusticí zdalšími partneri, že šíme, jak právějí měnit tresní legěslatyvo, obješně podobné hrůzi, se nemuseli opakovat, aby obětí předcúričného násili, byle lepehráněné, aby skutečně jsme měli ferově na stavený systém tresstních postihu, které jsou vysí spognutkou násili. Takže není to tak, že pěseně děl vůbec nějit, ale zůlastím z tím, že se toho musí dí hrozně moc. Jé, o barváce te reágovat, je to něž časné, že znam to rozilodek na konci, a máme o proulu maločnosti po plosím kterou krát kou reakci. Velmi krát kárekce. Je to malo, nezdnes talo se něc. Já nechci nějak delegitůjí zovat v vaši činost, to je velmi důležitá, ale aby chom od politiků slišili dvě neříkající nebo bez obsažná věti, zanížné následovol a ní jedaný jiný konkrétní čin, a dne dej bože, že by to ostatní ještě, ale zpoň vérbalně podpořili tak to skrátka je neakceptovatalna. A pořád tady to znamená, a tím, že bude metery říkat, že 0,1 není totež co 0. Tak pořád jenom jako omlouváme s výexistence, a pořád tady musíme příliš po špečkách našla povat, ohledně těch, kterží mají vruce všechny nástroje a nepožili a nědén. Mě to prostě nestačí. Mě to také nestačí. Já jsem mě dom chcěla se zastatěch, kterí se ozvali, kterí s vůjasný postoj do té společnosti vyslali a jsou hlasím z tím, že to má být mnohem více politiků, že te postuje a názory homofobní skutečně nesmý býtně čím, k čemu je k dokole v gostejní a že musí následovat konkrétní kroky konkrétní akce. To rozhodně ano. Inom rychlá reakce, padlo omlouv se. Já inom před to, co tak chcí říct, tak musím říte si vážen všich práce, a že moc děkuu za to, jaký postuje zastávat. Tenom zemů jsem hohra dět proti tomu, jak já to v ním, zmeho jako subjektivně o pohledu, je to tak, že pokud myslím, že jime vzemy, kde lidi nemají stejná práva, kde není manželství pro všechny, kde sterilizujeme transledí. My mohlem včerane v převčírem tohle Slovenskou zrušilo, my jsme jedná sposledních zemi v Evropie, o studně, která sterilizuje transledí jenom kvůli to můžejím změnímé v občance monafo, nebo phonamo, nebo nebo nebo na Facebook, status, potom, co zavraždí dvaleděj, který ležili mrtvý prostřilení na ulece, to ne stáčí a nienáhodu, do kod neborou na rávnání podmi. Dokud tyhle lidi s systematický neborou podporovat všechny menčiny vespolečnosti, s systematický nepotragedy s systematický, pak my nemůže stáčit status na Facebooku a já, jako člověk tedy tohle s systematický s systematický s systematický. Tak my nemůže stáčit status na Facebooku a já, jako člověk tedy tohle s systematický zažíva, to může brát tak, že to píšujem kvůli tomu, aby se zali byly části liberalní společnosti. Takže pokud nevidím za tím člověkém konkrétní práci, konkrétní legislativní změny, konkrétní vymezení se v všech připade, které se toho téma to týkali, i naksipřece bude muslet, že se to týkalo jedné událoz tý a to bych se snat neratmysl o našich politici, který ná zastupují všechny v téhle zene. Tak ta práce přece musí byt na prosto systematická, na prosto jasna a nevyužití a já nevím jesli využití z neužití nebo co kolefyního, situace dvou lidí kteří už tady nejsou, kteří neží a ještě jednou opaků a omluvám se štoríkám tak tvrgu, ale byly mlačí neš já, ale než jelý mrtví na ulece. Takže pokud politici nenarovné i práva, pak pardon, ale ja to tak nevidím. Ale ja v tom svámaná na prosto sůhlasím, a to narovnání právě něco o co je a se chci samotřímě snážit, a kde v tughlech výlej se ale celá žeda věcí opravdu děje. A to je to tak slované stručí potragedy. Tak je na prostochá půže už tady budem za rok za dva tak bude důležitémové to tom, co se opravdu podážilo, co se kam propsalu na úrovně zákonů legislativě pevně nastavených postupů. Jednoch zmínil stekastrace v tughlech výlej máme podporu ministravní tráme, ministra z pravednosti v tom obychom, a tu to příšernou praksi, která je. I mezinárodní milickopravní instituci me oznáčována zamucíně, aby chomí skůsobě zastavit, aby chom skutečně změnil legislativu máme připravenou vlastně redefenici zákoná takový skutečně. A záštrace nebyla pod minkou užení změny pohlaví z polu praceme z transparentem a zdalšími partnery, aby to toto temá se posovoloku předvěnam se snažila výádřit, že to není tak, že bychom byli slepí, hluší a že bychom se oničné snažili, snažíme se, ale souhlasím s vámi, že to musí výt v rohem víc a že těch, kdo stojí jasně hodno to věsnáme na té ceste, musí výt daleko víc naše to mudneska. To na prosto souhlasím. Takovám všem za ty reakce máme ho rozně malo minut, já se vá zeptám. Je tady někdo kdo opravdu nutně potřebo je položit o tásku, kdo cítí strášlivou potřebu a nemůže bez toho žít. Tak byla ste první vohužel stebl druhý, máme prostopná jednu o tásku, to vám je ekskluzivní zále, že to jsi bychom se mohli na vzájemně přiblížit. Čekujú. Dobrý den, děkuji moc. Já bych se ráda zeptala, hlavně o hledně té legislatyvní upravý na vlásě v trestní oblasti, rozumím všem tím ostatním. Jsi se bavíme spíše opoststěhování předsuděčného násili nebo nenávystí. Jakým způsobem se vlásně pro tějí tomu chceme vyměřit na trestní úrovní a ptám se hlavně zládískat toho, co pan filiptitl vách změněval na úplném za tátku. Což jsou vlastně ty kulturní normy nebo tože v liberalních a demokratických zemích se to prostě dějeme. A jsi vlastně ptám zdane ní kontra produktivní ty projevy zaako něomézovat. Zdá vlastně pro těm hnusním věcem, nemusíme bojovat z působem, který úplně nezahrnějeně jaké zakáza níverbalních vlastně projevů. A zde nebo zase bavíme o trestním omézení násili vesmysů fizického a nebo těch věci jako vyhrožování a tak dále. Děkuji moc. Pochopla jsem, že je otázka. Panie ukazová na mě také jase pokusím jenom rykou, když je to vědě. Musíme rozlešovat. Teď k konci jsem mluvol o hate krajmu, to znamená o tom věcí a obravdákofizického násili na tom člověku. Je to lehle zakotvenov trestním rádu nemáme a myslím se, že to je obrovská hyba. A jako novinářte z nažím popisovat rály tu, aby chím hlopo psa tak se z tím malým a bavím. A tí lidé, který důna to policí, tak se často na těch místních odděleních se tkávají z ogromným nepochopením. Nebo v tom souvdním procesu nedoujdu tam, kamby podle toho výkladu zákonaz rějí mě dojí ta podle hodnot naši společnosti měli. Takže jako, i když máme pravně zakotvené některé věci, tak se nedělou. A no a se bychom měli jedná týhy, a bychom nemuseli vymáhat právo, kdyby vývala z polečnosti civilizovaná na to, kže respektuje, že nebo nebo léko potřeba, a pokud se po tom baví neo, když máme na návisné projevy, tak z neho pohledu pojeti slova, pojeti sloboři slova, nemužit nikde absolutní. Protože se vždycky, potom musete dotknout druhý očlověka a musete musu sobyt obrovský komplikace a museteho neskutečně zranit. Já se myslím, že slobo da slova opravdu končí tam, kde toho druhý je zranuje te. A jako v tomhle případě pokud se ta společnost tak nechová, tak od toho je tady právo, od toho je tady nějaká společenská, snuová nějaké pormínky, na kterých se všichni schodneme, a my jsme se prostě schodli na tom, že ostatním se nedává, že ostatním se nevyhrožuje smrtí. Ideálně neublížuje. Fliplika je neublížuje vůbec. Šarka humfri chcela jednou větu a pak tím musninké jasi také a pak mokou vědělterá. Já bych zmíněla, že kromě trestní legislativitory máme přesztupkovov legislativu, která v súčesné podobě je také náhy cpíč částičně pamatuje. A ta je zmeho pohledu taková jako opumějena přitom projednání přesztupku může složit jako velmi důrazný signal, a toho, že prostě jednání nyní oká, pokud už jeho pakatelný schopen, si to uvidomit i beste sankce, a bez toho postiho. Takže ještě to je k se oblast práva, které jsem si, že by můl hlavit přítáno távě čí pozor. Takže je plnit muslý. Mych možného věště doplněla, že to, co je pro nás inspirativní v tuhle chvíly, ve vás běna změnu legislativě je slovenský model, který vlastně zavádi, univerzání z vlastní přitěžůjcí okolnost do obecné části tristního zákoníku, a skutečně daleko, lepé daleko spravedlivě je hraní, všechny ochrožené skupiny, před tuky zne návěstě před násilím než, jak to dokáže v tuhvíly naše česká legyslatyva. Takže my bychom chceli to, co stoují, je to dální legyslatyvní model, který bychom chceli v tuhle chvíly představit je těmkličovím ministerstvům, a je jejich rekárovaná podporazaznělajná konferenci, která se k gatedkraj maghýc píčkonal a zgruba předtrzemitý dny pravě vpraze. Takže důfam, že snad se některé konkrétní věci opravdu rozhybou, a my se budeme snažit a vysetostoloconej rychlý. Děkuje. Hostkáme debaté deníku Enbil, pravníčka odboráška, autorkakníhy procme tak na štvanej šarká homfrey. Děkuje vám moc. Hovoržel jsme taký se z mocněný ní pro lidská práva blyádní z mocněný kláru šmáčkou Laurinčíkovou Moscár. Vám děkuje, že ste přišla. A hostkáme byl taky nový nářeníku En, autorkníhy byli jsme tuždický filip, tětl bach filip, a děkuje tě taky. Vám všem děkuje, že ste přišli vám, tam zadu děkuje za jednou jedinou otázku, níté se heské a na vyděnov někdy přiště. Ahoj, tady rozčenova akcírku Laputika. Zvůvá snanášenovej představení Horáček Gen Xypcelon Z. Známe teksty mychala Horáčka za zní v nových hudebních arancích od Vladimíra 5.8. Báry Polákové, on se rumla Katarz je 7 krat 3 Alberta Romanov tyho a další. Čeká vás Hudba a Krobacie a hlavně zážitek co svoji všechny generace. Odde vatenáctého do 20. opáteho důvna. Vícena vé-vé a zil 78.0.